Vánoční sny

22. února 2009 v 14:24 | Charlottka
Za okny padal sníh, bílé chomáčky, které vypadaly jako pírka z nebeských peřin. Zpoza mraků prosvítalo pár slunečních paprsků, které dodávaly zasněženému městu pohádkový vzhled. Bylo časné ráno po Štědrém dnu. Minulý večer se Měsíc svojí kulatou tváří díval do slavnostně vyzdobených pokojů, kde svítily svíčky na stromcích a jejich plamínky se odrážely v rozzářených očích dětí, které netrpělivě rozbalovaly dárky.


Viděl i světýlka v očích malého blonďatého chlapce, který pod stromečkem našel svou první vytouženou kytaru. Viděl štěstí v očích jeho matky, která na klíně držela maličké, stejně světlovlasé dítě, a pýchu v očích jeho otce.
V noci Měsíc hlídal chlapcovy sny. Míchal mu v nich koktejl fantazie, tajných přání, lásky a štěstí.
Byly přece Vánoce a v ten čas se sny plní.
To ráno otevřel chlapec oči s úsměvem. Okamžitě stočil svůj pohled ke kytaře, která stála těsně vedle postele. Natáhl ruku a malým prstíkem pohladil struny.
Vzpomněl si na sen dnešní noci. Viděl se jako hvězda, v tom snu se mu splnilo všechno, co si přál. Viděl sám sebe jak o patnáct nebo dvacet let starší stojí na pódiu s kytarou, stejně jako táta. Viděl obdiv v očích lidí, kteří stáli pod ním. Viděl úsměv v očích svých rodičů, hrdost a štěstí.
Už si ani nevzpomínal, kdy tohle jeho přání vzniklo. Možná to bylo v ten moment, kdy poprvé uviděl tátu na scéně a když si uvědomil, co cítí lidé v publiku. Co všechno pro ně jeho hudba znamená.
Nebo možná ještě dřív, když začal jako malinký vnímat a poslouchat hudbu, která u nich doma hrála téměř nepřetržitě. Všechny ty staré skupiny, které milovali jeho rodiče a které si díky nim zamiloval taky.
Nebo to mohlo být ještě dřív. Třeba už to je léta zapsané v jeho knize osudu a narodil se s tím. Byla to jeho budoucnost.
Jak moc by si to přál.
Dveře do pokoje se opatrně otevřely a dovnitř nakoukla jeho maminka.
"Už nespíš?" usmála se.
Vyskočil z postele a bosky jí běžel dát pusu na dobré ráno. V jedné ruce přitom stále držel plyšového soba, se kterým byl zvyklý spát. Včera večer si jeho hebká látková ouška vyslechla mnoho slovíček radosti, šeptaných potichoučku, aby je nezakřiknul.
Už se mu nechtělo zpátky do peřin, ucítil vůni domácího cukroví a kakaa, které na něj čekalo na stole v kuchyni.
"Ahoj tati," objal muže, sedícího na zemi.
"Jukko, zlato." Jednou rukou ho pocuchal ve vlasech a druhou poslal po podlaze červené autíčko svému mladšímu synovi.
"Tatí, víš, co se mi dneska zdálo?" začal nadšeně vypravovat Jukka.
"Zdálo se mmi, že jsem byl jako ty! Víš, kytarista. Děsně slavnej!"
"A víš, že to, co se ti zdá o Vánocích, tak to se může klidně i splnit?"
***
V místnosti byla tma, kterou rušilo jen světlo žároviček na vánočním stromku.
Vedle něj seděl ve stínu muž, který vyrostl z toho malého blonďatého dítěte s velkolepými sny.
Zaklonil hlavu a podíval se za sebe z okna na nebe plné hvězd. Jako malý se je snažil spočítat. Nikdy se mu to nepovedlo.
"Měl jsi pravdu, tati. Vánoční sny se vážně plní," zašeptal k těm malým svítícím tečkám. Z některé z nich na něj shlíží jeho otec. Tím si byl naprosto jistý.
Byl s ním pořád, sledoval ho na cestě úspěchů. A on hrál a chtěl hrát co nejlépe, lépe než kdokoli jiný, a to všechno jen na počest svého táty, který mu ukázal cestu, po které chtěl jít. Navždycky.
***
Za oknem sněžilo a bílá peřina pokrývala střechy domů, auta a chodníky. Celý svět venku vypadal jako z pohádky.
Starý laskavý Měsíc předával vládu světlu po tom, co předcházející noc hlídal Vánoční sny malých dětí.
Dveře do ložnice se opatrně otevřely a dovnitř nakoukla malá blonďatá hlavička. Po špičkách přeběhla k posteli a vklouzla po peřinu ke svému otci.
"cami..."
Studené malé ručky ho objaly kolem krku.
"Tatí, víš, co se mi dneska zdálo?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama